To teplo mi přináší tolik radosti:). (Workout 82-challenge-chození?)

27.4.13

Krásnou sobotu přeju:). Doufám, že se máte hezky jako já.
 Sedím v pokojíku a mé prsty rychle klapají po klávesnici, aby vytvořily něco čtivého, co by vás mohlo aspoň trochu zajímat. Připadám si jako spisovatelka, která chce světu něco říct.
 Není to nic závažného, ale je to kousek mé duše, kterou neukazuji na potkání. Tady je místo k projevení svých snů, zážitků, pocitů...
 Vím, že vám můžu věřit, protože mě podpoříte. Vím, že vaše blogy, které tvoříte jsou kusy vašich duší, snažíte se pomoci, jak sobě tak nám. My se na oplátku pokoušíme převtělit do vašich životů, které jsou krásné a zároveň někdy i tragické. Vašim čtenářkám se hnedka malinko zlepší pochmurná nálada, když se podělíte o nějaký komický zážitek či radost. Čtenářky hned zvážní, když napíšete, že se stalo něco, co jste nečekaly a rozhodně vás to nepotěšilo. 
Svět v obrazovce počítače vás může pohltit. Je to tak snadné...máte spousty komentářů, které vám pochlebují. 
Každá zlá zkušenost by nás měla posilnit.
Nenechte se zničit!
Ale naopak vašim životům tento svět může uškodit. Co říká vaše ego, když nemáte tolik reakcí u článku, který vám dal tolik práce? A co s vámi dělají urážlivé komentáře? Je to pocit, který vás pohlcuje a vás to drtí? Nebo vás to tolik nezasáhne? Ať je to tak či tak...blog vám neurčuje vaší cestu v životě. Nesmíte být smutné kvůli něčemu tak povrchnímu jako je číslo komentářů.
Někdy musíte vyjít ven a postavit se strašákům tam venku. To vás udělá silné a vy můžete psát. Realita je to, co nás dělá výjimečnými.
No...nevím, kde se to ve mně vzalo. Ale protože jsem měla chuť si trochu pohrát se slovy, tak tady to máte.
Nemám ani špatnou náladu a ani se mi nic nestalo:). Jen někdy ráda píšu víc intelektuálněji, protože mě to hrozně baví, ale nevím, zda-li to baví okolí. Život by přece neměl být vždy vážný. To je na některé moc silné kafe.

Sakra...chtěla jsem napsat krátký článek, ale bohužel:D. To se nějak nevydařilo:). Tak to aspoň zkrátím:).
Včera jsem v 15:30 měla sraz s kamarádkou(Barča) na nádraží, protože jsme se chtěly podívat do Stromovky. Já tam nikdy nebyla, tak jsem nadšeně souhlasila(já navrhovala jen Petřín:D). Bohužel jsem to nestihla(to víte squat challenge:D)., takže na mě musela chudinka čekat. Ale vlak jezdil po dvaceti minutách, tak jsme naštěstí nemusely dlouho čekat, něž vyjedeme. Ve stromovce to bylo super. Spousta srandy:). Prvně jsme si sedly k hřišti a já si dělala srandu z dětí. Potom jsme se vydaly podívat se na koníčky, protože kamarádka je vášnivá koňařka (:D:D). Nějaké slečna tak zrovna skákala, nemluvila česky a byla velmi dobrá. Poté tam přijely nějaké holky s trenérkou a klusaly pořád dokola. Nic moc zajímavého. Po chvilce jsme odešly. 



Taky to tak milujete?
Měla jsem mít sraz ještě s jednou kamarádkou(Sára), ta mi řekla, že mám ject 131. Vůbec jsem nevěděla, kde ta zastávka je, ale s pomocí Barči jsme jí našly během pár minut. Barča potom šla zpátky na vlak.
Koukla jsem na telefon a zjistila, že mi psala před hoďkou, že se vrací z fitka a jestli náhodou nepojedu s ní tou 131. Jenže bylo to před hodinou, takže... Napsala jsem jí smsku na jaké zastávce mám vystupovat, ona odepsala a já nastoupila. Chvilku jsem jela, až sem uslyšela:"Verčo!". Víte jaký jsem měla štěstí? My se naprosto strefily do stejného autobusu:D! Jo a zjistila jsem, že se mi u smsek ukazuje špatný čas:D. Jely jsme k ní, obdivovaly vykvetlé stromy, povídaly si... Chvilku jsme byly u ní doma, pak jsme měly mít sraz.
Seznámila jsem se s dalšíma Sářinýma kamarádama, šli do Billy, oni si koupili pivka....blablabla.
Posuneme se dál. Stáli jsme na zástávce a Sářin kluk (Ondra) jedl. Frisko a pivo dal podržet 13 klukovi, co tam s námi stál (vlastně ani nevím jméno:O). Najednou periférním viděním jsem zahlídla, že někdo jde zprava. A jéje...policie. Ta přišla s tím, kolik tomu klukovi je a blablabla... Ondra, že je to jeho a že to potřeboval podržet, protože měl v jedné ruce rohlík v druhé salát. Policista, že prý stejně, ani když mu je 19, nemůže mít otevřený alkohol na veřejnosti a že by mohl dostat pokutu až 1000,-... Z občanky opisoval údaje a nakonec mu to vrátil se slovy:"Dneska je to jen napomenutí...". No fakt jsme byli nadšení a vůbec neměli chuť je na tu cestu ke kyvadlu na Letné.
Když jsme přijeli, tak jsme si sedli, kecali, pili i to Frisco:D...protože jsem nevěděla, v kolik mi jede bus, tak jsem napsala bratrovi. Ten, že v 11:39. Nestíhala jsem. Běžela jsem jak šílená s těžkou kabelkou. Doběhla jsem. Radovala jsem se...ještě to tam nebylo. Koukla jsem na řád. Doprdele. Jelo to v 37! Ale on psal v 39! Kouknu na telefon. Tam na mě vyskočilo číslo 35! No nejsem debilní?:D:D:D 
Nakonec sem překousla (v noci nenáviděnou) tramvaj:D. Když sem byla na jedné zastávce, tak jsem slyšela "křik". No nějaký hovada, říkám si... Pak slyším své příjmení. Co to sakra je? divila jsem se! Otočím se a na zastávce moji známí s blbejma vytlenejma ůsměvama. Tak jsem se jakože usmála a zadržela ruku, která se chystala zamávat. Přece jenom...ve 12 nebudu mávat jen tak z okýnka na nějaký ukřičený puberťáky:D. Ale bylo to vtipný.


Jaké je ponaučení? Nepijte na veřejnosti! To se týká u škol, zastávek, metra, hřišť...je to ho sakra moc! Jaktože jsem to do včerejška nevěděla. A stíhejte!

You Might Also Like

0 komentářů

Děkuju za každý komentář♥.

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images