Proč jsem ztratila motivaci...částečně. A co s tím? | POKEC
17.11.18
Opouští vás občas inspirace? Kdybyste to měli zhodnotit, tak jak často? Týdně, měsíčně a nebo půlročně?
A jak dlouho trvá? Co vám pomáhá se dostat zpět do sedla?
Proč se ptám?
Stala se mi taková nepříjemnost. Dostala jsem se do kolotoče pochybností. Slova jako: proč, jak, nejde mi to, ach jo, ježiši, tak jak, já se poseru, kristova noho, mi začaly hlavou lítat snad 24/7.
Občas si řikám, že jsem jediná, která bojuje proti svojí...ani nevím jak to popsat. Řekla bych, že je to směska nedůvěry v moje schopnosti, melancholismu, strachu, lenosti, špatné nálady, netrpělivosti...no a je to blbý.
Abych byla upřímná, tak je to pěkně k prdu.
Cítím, že bych něco chtěla (v mém případě) napsat, ale přijde mi, že to nebude dostatečně dobrý. Všude je takové množství blogů, tak proč já? Přidávat do tak už přeplněného kotle?
Stop.
Nádech, výdech...
Občas mám pocit, že nepíšu z důvodu vlastní citlivosti. Jsem křehká na vlastní úspěch. Bývalo to horší, naučila jsem se aspoň trochu s kritikou pracovat, ale stejně jsem na ní citlivá. Nejde o to, že bych nevěřila druhé straně.
Bojím se, že nejsem v jejich očích dostatečně dobrá.
Šikovná.
Nadaná.
Jenže, jak se mám posouvat dál, než připomínkami od znalců? Kdyby se zastavil každý, kdo na začátku dostával nálož kritiky, tak by svět zaplakal. To, že nemáte na první pohled talent vůbec nevadí a víte proč?
„Talent je odvaha začínat stále znovu.“ — Arthur HoneggerZdroj: https://citaty.net/citaty/20857-arthur-honegger-talent-je-odvaha-zacinat-stale-znovu/
Je to předstupeň nadání. Musíte makat na svém nadání. Rozvíjet, podporovat, krmit a nepřestat.
Prvně je nutné rozehnat mraky, abyste našli slunce. Kdo z vás nemusel rozehnat mraky, tleskám. Měli jste to lehčí.
Jenže i cestou k zlepšení se člověk učí a pokud vydrží? Paráda. Klobouček. Chválím.
Profesionálové na sobě nemusí pracovat...nebo je to naopak?
Hmmm, musí a jo.
Co jsem si tak všimla, tak čím větší profík, tím víc cpe peněz a času do seberozvoje. A to je dobře. Tak to má být.
Sebevzdělání z vás dělá (polo)boha. Jste ochotni inspirovat sebe, případně jiné. I vzdělávání naprostých laiků je cenou lekcí. Hlavně tou sociální.
Já jsem třeba spokojená, že jsem investovala peníze do tří audioknih, které mě (snad) posunou dál. Čtu články, dělám si zápisky, ukládám vše do složky s názvem COPY. Dokonce jsem si všimla, že se v psaní zlepšuju. Pomalu, ale už začínám chápat, jak na to. Neprošla jsem žádný studiem, musela jsem si poradit sama.
Dostávám kritiku, beru si z ní to dobré (teď už jo) a netrestám se. Haha, no. Netrestám se ve smyslu "Jsi úplně debilní.", já to udělam vyčůraně a radši nenapíšu článek. Občas je těžký si přiznat, že to je vlastně to samý:D.
Musím na to jinak!
Víte, co mi pomohlo? Blog.
No taky tomu nevěřím, ale po přečtení článku od Terezky JE DŮLEŽITÉ MÍT NICHE A CO TO VLASTNĚ ZNAMENÁ? jsem si uvědomila, že si při každém psaní nemusím vyčítat nejednotnost témat. Lidé mají rádi články okolo života daného blogera. Zajímají je denní radosti, strasti a úvahy. A to mě hrozně těší, protože to mě baví psát. A když vás baví psát? Tak si fanoušky najdete.
Teď se na svůj blog koukám trochu mírněji. Můžu si tady vypsat svoje myšlenky. Mám místo na svoje milované úvahy♥ !
Pár slov na konec
Všechny ty články "jak na úspěšný blog hned od začátku" mi občas udělají bordel v hlavě. Nejsem ani na začátku a ani úspěšná. Ale je to můj prostor, chci si tou kritikou ubližovat? Proč? K čemu to bude? Akorát zpomalím a budu psát bez nálady (nebo nepsat). To je úplně k hovnu ničemu.
Musím svojí netrpělivost udržet na uzdě, jinak nedosáhnu toho, čeho chci. A to bych sakra nechtěla. Netrpělivost beru v tomhle ohledu za prácekaziče. Pryč s ní.
Kdo dočetl až se...jak vy bojujete proti ztrátě motivace? Jak to máte vy? Moc mě vaše názory zajímají:).
Hesla: motivace, jak ses motivovat, ztráta motivace, pocit vyhoření, motivování, psaní, jak psát,
6 komentářů
Veru, pochybovat je podle mě důležité :) Jen s mírou. Každý jsme na nějaké svojí cestě, v nějaké fázi a není třeba se porovnávat. Mnohem důležitější je mít chuť a prostě dělat, co koho baví. S radostí. Krásné dny, Iva
OdpovědětVymazatUrčitě, pochybování vyvolává i pozitivní reakci. Jenže člověk to nesmí přehánět. Přesně, jak píšeš:).
VymazatJo, dělat, co mě baví. To je ono.
Díky moc, Ivo:)!
Mně hodně pomáhá kouknout se na aktivní lidi kolem. Na to, co všechno dělají a jak. To mě vždy namotivuje taky nepřestávat a dál tvořit, fotit, cvičit ..cokoliv. Někdy tedy funguje i opačná motivace ..kouknout se na lidi kolem, co vlastně nic moc nedělají a říct si, "taková já teda nebudu" a to mě hned nakopne jít něco dělat. :D Řekla bych, že každý má někdy období, kdy to "prostě nejde", ale je důležité se v tom neuvrtat. Tak držím palce a těším se na další články :)
OdpovědětVymazatJooo, to opačný nakopávání mě právě docela často motivuje:D. Je to možná divný, ale je to tak. Máš pravdu, neuvrtat se v tom je snad to nejdůležitější. Je pak i častá výmluva, proč nic nedělat. Proč bejt pasivní, línej,... V tom se vidím i já sama. Jak mám pak lepší pocit, když nic nedělám:D. Pokrytectví no.
VymazatA moc děkuju Luci. Snad budu vydávat pravidělněji:).
Na takomto písaní je najlepšie to, že ak to človeka baví reálne si ani nestihne uvedomiť a zrazu má ľudí čo ho čítajú :-) Vďaka tomu vedia ľudia vydržať časy as kritikou alebo bez feedbacku. :)
OdpovědětVymazatJá jsem v minulosti psala hodně pravidělně a tak jsem měla dost pravidelných čtenářů. Bohužel jsem přestala a na roky se utlumila. Mohla jsem být úplně někde jinde:D!
VymazatNo a od té doby mám problém s tím, že najednou nemám pravidelné čtenáře a trochu mě to demotivuje:D. Ale vždy, když to vypustím z pusy, tak slyším/cítím, že je to fakt kravina.
A máš pravdu, s celým tvým komentářem souhlasím:)!
Děkuju za každý komentář♥. Moc si jich vážím💪. Na každý se snažím odpovídat🌸.