Nový byt, co teď? Změna jak blázen! | BYDLENÍ

11.10.20

Dnes.

Nové bydlení

Dnes je den, kdy jsem podepsala nájemní smlouvu a zaplatila první nájem a kauci.

Došla jsem do Vodafonu a zařídila si internet.

Musím ještě na plyn a elektřinu.

Realiťák se s jiskrou v oku ptá "Tak co, jste šťastné, máte radost?". Jsem šťastná? Vyděšená? Kombinace? Co když přijde jedna z nás o práci? Co když nebude na jídlo? Co když...

Je to divný. Seděla jsem na gauči a máma houkla "Tak už pojď". Nechtělo se mi. Válela jsem se a rozhlížela. Tak tady budu teď bydlet? Sem se budu vracet? Tohle bude na nějakou dobu moje království? Já budu mít vlastní pokojíček? Soukromí? Můžu si sem někoho zvát? Budu mít troubu? Okna nebudou profukovat? Nebudu se stydět něco vyfotit, kde by byl vidět byť jen kousek bytu?

Zvláštní pocit. Bydlíte někde 25 let. Máte to tam rádi a na druhou stranu to hrozně nenávidíte. Nevíte, jestli chcete pryč. "Ty jo, o výhled z balkonu nechci přijít. Co když to bez něj nedam?" říkáte si. Ale změna je život. Změny jsou bolest, ale bolest občas očišťuje. Já změny ráda nemám. Bojím se jich. Co když se něco pokazí? Jenže větší bolest mi způsoboval dosavadní způsob života. Člověk to občas nechápe, už si zvykl. Ale je dobrý si zvykat na nespokojenost a bolestivou duši? Chvilku to možná může být dobrá challenge, ale pak přeteče veškerá trpělivost a síla uteče někam daleko. Kam na ni už nedosáhnu.

V bytě jsem byla potřetí. Sama. Měla přijít kamarádka na víno. V bytě ani nebyl toaletní papír, proto jsem se vybavila taškou s toaleťákem, jarem, utěrkou, houbičkou a hlavně otvírákem na víno. Bohužel návštěva nevyšla. Ale já se nezlobila a stejně šla. Vzala jsem s sebou i nějaký oblečení, co mi tu smutně všude viselo. Víte, já jsem přestala mít veškerou motivaci tady něco uklízet, když jsem věděla, že stejně odejdu. Nacpala jsem to do tašky. Nasedla do busu. Pak do dalšího. A šla. Po chvilce jsem si všimla, že se potutelně usmívám. Sama sebe jsem překvapila. A před barákem navíc parkuje moje vysněné auto z dětství - Toyota Yaris. Signs, signs everywhere.

Vešla jsem tam, nadechla se. Moc hezky to tam voní. Položila tašky na botník. Vydechla. Procházela se. Kontrolovala. Docela funny story. Posledně jsem tam byla s mámou. Je tam hrozně cool trouba, kterou nikdo nezná a ani nemá. Mačkala jsem tam nějaký knoflíky. Následující dva dny jsem se hrozně bála, že jsem to zapla a ten byt vyhoří. V pátek ráno jsem se probudila a hned myslela na to, že jsem to nevypla. Ale dobrý vypla. Vtipnější však bylo to, že ten byt má extrémně zabezpečený dveře. Ten klíč k těm dvěřím je jak do Narnie nebo do supertajného sejfu. Přijdeme s mámou domu a ona "Zamkla jsi?" a tak povídám, že ne. "To si děláš legraci, že jo?" reagovala s polovyděšeným výrazem. Nedělala. Já jsem zvyklá zabouchnout. Ale při poslední návštěvě jsem zamkla asi na 4 západy, tak snad dobrý.

Moc se těším. Na ten klid. Pohodu. Na to, že budu používat CBD olej a ašvaganda kapsle jen občas. Ne pořád, protože jinak nemůžu spát a budím se s bolestí žaludku. 

Nejvíc se ale těším na to, že si sem budu pořád někoho zvát. Konečně budu mít možnost! Starat se o návštěvu a zahrnout ji jídlem, pitím, pohodou, kafem, čajem, dekama, popcornem. A nebo taky s někým pracovat. A natáčet podcast Ještě jednu, prosím.

 

Nevím, jestli tahle úvaha nezní trochu depresivně. Neměla by. Nechci, aby tak zněla. Jenže někdy tyhle cesty do hlouby duše zní trochu "temně". Aspoň u mě. Každopádně děkuji každému, kdo dočetl až sem. Jsem vám vděčná. Děkuji. A vy se můžete těšit na spoustu fotek a případně i videí, protože bych moc ráda začala natáčet. Znova 😎. Možná mě tentokrát nebude jeden týpek kyberšikanovat 😂. 

Je 11.10., o 12 dní později od podepsání smlouvy. Ještě tu nemám vše. Trochu se tu schovávám. A je to fajn. Chodím hambatě po bytu, vařím, uklízím. Stýská se mi po kocourovi, těším se až ho máma přiveze. Včera jsem si dělala zeleninovou polévku a byla moc dobrá. K večeři jsem měla těstoviny a kuřecí maso. Věřím, že vás to zajímá 😁. Večer pozoruju cizí okna. Koukám, co kdo dělá. Nemám závěsy, takže vidí i oni ke mně. Moc mi to nevadí. Ale samozřejmě se nějaké musí pořídit. Life is good. It's a beautiful day to be alive jak by řekla Whitney Simmons

Začíná nová životní kapitola and I am here for it!

Předem děkuji za každý komentář. Ráda bych, abyste se pochlubili s tím, jaké jste po odstěhování měli pocity? Co vás trápilo? Měli jste pochybnosti? A dopadlo všechno nakonec dobře? Bydlíte pořád na stejném místě?

Můj Instagram 🌹

You Might Also Like

39 komentářů

  1. Já bydlím sama už skoro půl roku a ze začátku to bylo docela obtížné, ale teďka jsem ráda za svůj druhý malinkatý domov♥Máš ten článek hezky napsanej, jakoby jsem v tom viděla kousek sebe. Ps. Já závěsy stále nemám :D:( Ať se ti krásně bydlí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já věřím, že být sama může bejt docela hardcore. Ani nevím, jestli bych to dlouhodobě zvládla. Ale možná nakonec jo :D. Já jsem ráda zalezlá, ale i tak si občas ráda pokecam :D. Jinak jsem ráda, že taky lajdáš a odkládáš nákup. My máme naproti baráky, protože je tam uvnitř vnitroblok a nejbližší barák je třeba 6 metrů blízko:D. Nakonec je stejně budu muset koupit, protože je strašně vidět do kuchyně a někdo by toho mohl zneužít :DD. Moc díkes za komentář😍

      Vymazat
  2. Rozumiem ti, tiež neobľubujem zmeny a verím, že si najprv mala obavy ako to bude. Napísala si to veľmi pekne. Dúfam, že sa ti v tvojom novom ,,kráľovstve" ,ako si to nazvala bude dariť! ♥ Maj pekný deň. ♥

    Blog of Sunflower ♥

    Blog of Sunflower ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, moc děkuji za komentář. Jojo, změny, ty jsou děsný. Není to nic lehkého. Tobě taky krásný den🌹

      Vymazat
  3. Vlastní byt nemám, ale už jsem se párkrát stěhovala s mamkou, takže ten zvláštní pocit u nového bytu znám. A hlavně chápu ten strach ze změn, v tom jsem skoro mistr. Ale je pravda, že změny k životu patří, jinak zůstaneš trčet jen na jednom místě a nikdy se nepohneš vpřed. Krásně napsáno :)

    lucyvillain.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, kdyby byl tohle můj byt, to bych byla hodně šťastná :DDD. Ale já se právě stěhuju poprvé v životě, takže je to takový "uf uf".

      A máš sakra pravdu, člověk trčí na místě a nikam se nepohne. A to není vůbec dobrý!

      Moc děkuji, Lucy❤

      Vymazat
  4. SAma nebydlím a stěhování jsem nezažila. Ale dokážu si představit tvé pocity, že zprvu to může být nezvyk. Ale věřím, že po čase s bytem budeš velmi spokojená. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se teda nestěhuju sama :). Ale i tak je to vlastně napsaný jen na mně, takže teoreticky... Ale ne, nebudu tu sama :) :D. Jsem si myslela, že to z toho textu vyzní, že tu někoho budu mít, ale nevadí, muhahaha :D. A moc díky, Enthu!

      Vymazat
  5. Já se od našich (přesněji od mamky) odstěhovala nečekaně. Takže pro mě to byl dost šok, i když jsem šla bydlet s přítelem. Před ním ani před mamkou jsem to samozřejmě nepřiznala, ale několikrát jsem kvůli tomu brečela. Úplně se mi nechtělo odcházet, ale ještě že mamka bydlí pěšky 15-20 minut, takže k ní můžu kdykoliv zajít :) My si teda závěsy objednali hned, akorát s tím, že do obýváku už přišly hotové, ale na záchod a do kuchyně jsme objednali jen látku a musela jsem je ušít :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, to je mi líto. Ono je tohle někdy fakt náročný. Navíc, když máš dobrej vztah s mamkou, tak člověku přijde, jak když někde nechává svoji část. Ale je super, že to máte blízko. To je nakonec nejlepší. Představ si, že bydlíš třeba 3 hodiny daleko! To by teprve byla bomba.

      Já právě nevěděla rozměry, tak jsem radši nic neobjednávala. Jen mikrovlnku :D.

      Vymazat
  6. Já se stěhovala od našich z velkýho baráku po téměř 30 letech bydlení do menšího bytečku a neměnila bych. Za sousedy jsem měla babičku, kam jsem chodila každý den přes zahradu a dvě branky. Hrozně ráda mám ale to svoje, i když u mamky mi nikdy nic nechybělo. Přece jenom ale člověk dospívá, chce mít svoji domácnost, svůj režim a život... dnes ráda jezdím k našim na návštěvu, ale vždy se tak nějak zase těším domů, k nám. Dlouho jsem si zvykala na to, že babi a mamku neuvidím denně, musím vařit, starat se o přítele, venčit psa, chodit do práce, zkrátka být velkou holkou :-) o tom je ale život. Máme to k sobě čtvrt hodinky jízdy, tak se můžeme vidět kdy chceme a taky jsou tu telefony, takže to zvládáme :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš podobně jako Míša nad tebou. Já se mamky jen tak nezbavim, budeme totiž spolu :D. Sama bych v Praze nájem neutáhla ani náhodou. A takhle budeme mít velký byt, soukromí a platit menší nájem, než kdybychom byly samy. A navíc nemám přítele, se kterým bych nájem sharovala, takže tohle je nejlepší možnost.

      A máš pravdu, člověk už chce svůj režim a klid. Ale vzhledem k tomu, že máma dost pracuje, tak doma spíš není než je. A já zase pracuju z domova, takže tu budu x hodin sama :D. S kocourkem😍.

      A jsem ráda, že máš takhle hezký vztahy s mamkou a babičkou, to taky není vždycky jistý❤.

      Vymazat
  7. Já ještě bydlím s rodičema, ale už je to jen otázka roku asi, podle toho jak bude stavba probíhat, ale neskutečně se těším!

    OdpovědětVymazat
  8. Ach, jen co si vzpomenu na sebe, jak jsem se stěhovala. Teď se těším, až se budu stěhovat do úplně svého (snad brzy! :D). Je to krásná nová věc, takové dobrodružství. Já se vlastně stěhovala ve skoro 20 letech. Od rodičů jsem chtěla vypadnout co nejdřív a nastěhovala jsem se vlastně k sestře do baráčku, protože ona bydlí u přítele. No, bylo to tu doooost zanedbané, dost věcí jsem tu uklidila, povyhazovala (a to bohužel stále není vše, ale pořád to jsou její věci). No, je krásné bydlet sama, co si budeme. Je fakt, že já se i chvíli bála, jsem v takovém ústranní, kde se schází mladí hovádka a dělají tu neplechy. No nic, nechť se ti v novém bydlení líbí a jsi spokojená! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, tak to já bych taky chtěla úplně do svého, ale to se asi nestane :DDDD. Ne, snad jo, ale uvidíme. Já se takhle brzo stěhovat nemohla, neměla jsem kam a během školy jsem si nevydělala tolik, abych někam šla. A bohužel by mě nikdo finančně nepodpořil :(. Ale to nevadí, aspoň jsem si mohla šetřit a to se mi nakonec dost vyplatilo.

      A věřím, že se sestřin baráček dooost hodil, je super, že jsi tam mohla :). Haha, tak doufám, že hovádka nebudou dělat čím dál větší neplechu :D.

      Vymazat
  9. Ať se ti krásně bydlí :) Změna je život.. Já tohle zažila, když jsem se stěhovala do UK.. Šílený, ale vzrůšo! :D

    OdpovědětVymazat
  10. Výstižné střípky myšlenek ♥
    Já jsem se nemohla dočkat, až se někdy odstěhuju "do vlastního", sice jsem několik let bydlela po kolejích, takže už jsem byla zvyklá být pryč z domova, ale přesto mě celkem i sebralo, když jsem se před pár týdny odstěhovala k příteli.. Úplně si pamatuju, jak jsem si sem přestěhovala všechny věci, sedla si ke stolu a jen jsem si říkala, co jsem to sakra udělala :D Vlastně asi pořád je pro mě těžké, že přítel tady v bytě bydlel celý život, takže to tu má všechno zařízený a já tu mám jen pár věcí, tak mi to tu připadá pořád celkem cizí, ale postupně si to tady uklízím a snažím se si to tu udělat aspoň trošku podle svých představ :)
    Ať se ti dobře bydlí! :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  11. Jé, tvoje články jsou skvělý. 😊 Úplně jako četba ke kávě ☕. Každopádně věřím, že se ti bude hezky bydlet a budeš to mít suprový! 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, moc děkuju Míšo :)! To jsem ráda, že se ti to líbí :)! A moooc ti děkuju!

      Vymazat
  12. Moc gratuluji prvnímu bytu! Držím ti palečky aby vše klapalo jak má a byla jsi v novém bytě šťastná.
    Pro mě to byl v prvních dnech taky hrozný nezvyk... ale poddá se to. A je to skvělý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc ti děkuju, Natt💕. Já si taky myslím, že to bude ok. Ale je to trochu děsivý :D.

      Vymazat
  13. Moc pěkný článek.
    Taky mě během několika týdnů čeká stěhování, do jiného města, hledání nové práce, kamarádů. Ale blíž své rodině, která je v životě to nejdůležitější.
    Ať se ti daří a krásně bydlí v novém. Změny jsou těžký, ale vždy nám dají hrozně moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Luci.

      Ty jo, tak stěhovat se úplně jinam, to je drsný. Já jsem naštěstí v části Prahy, kterou miluju a znám. Ačkoliv tohle zákoutí jsem neznala, příjemná novinka i pro mě :D.

      Držím ti palce :)

      Vymazat
  14. Ať se ti v novém bytě líbí! Mě čeká stěhování od rodičů na jaře a také se nemůžu dočkat, až se osamostatním a budu moci konečně žít po svém. Je to změna, ale uřčitě příjemná! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky, Pájo :)! Máš pravdu, určitě to bude super. Tak doufám, že najdeš super byt!

      Vymazat
  15. Moc ti to přeji! Ty a tvoje máma si klid a pohodu zasloužíte ♥
    Upřímně mě naopak nevadí, že nám někdo kouká do bytu, protože to sami neděláme a je nám šumafuk, ale mám ráda, když nás na protějším bytu pozorují. Pro mě to znamená, že existujeme.

    Užijte si byteček! ♥

    All about Candys life

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Candy, jsi moc moc hodná ❤. Musím tě k nám pozvat, ať zase pokecáme :).

      Jee, to je zajímavý. To jsem ještě neslyšela, že to někomu nevadí. Ale mně to taky neva, akorát jak řikám, já občas chodím bez oblečení :DDD. Ale už si dávam bacha, člověk nikdy neví :DD.

      Moc děkujiiii❤

      Vymazat
  16. Aktuálně mi je přes měsíc 27 let a nikdy, ale nikdy jsem se nestěhovala od našich, do školy jsem dojížděla 40 km busem a hodinově vycházela tak, že jsem neměla tu potřebu, navíc bus vyšel levněji. Jediné moje stěhování bývalo na víkendy, někdy i celé týdny k přítelovi a to jsem si zvykla hrozně rychle a ani se mi nestýskalo. Aktuálně řeším, co bude až skončím v práci - zatím to tak vypadá... přemýšlím nad zahraničí a to bych musela se stěhovat, právě se mi honí otázka jak tobě, co když nebude na zaplacení... :) Jinak to, že bych si zvala k sobě lidi by se mi taky líbilo

    somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasný, někdy je lepší bydlet s rodiči. Docela to chápu. Hlavně, když máte dobrý vztahy. Díky tomu může člověk šetřit peníze, a to je super.

      Tak snad ti vyjde to zahraničí, ačkoliv teď je to takový divoký všude :DD.

      Děkuji za komentář😊

      Vymazat
  17. Já stěhovala když jsem na VŠ a na jednu stranu super, bydlela jsem sama s přítelem, na druhou se mi nechtělo z domova a i teď, když už bydlíme ve větším bytě, pracujeme to tak nějak vnímám jako furt přechodně a čekám, až se budu moct vrátit domů :D
    Ať se ti v novém bytě líbí a cítím se tam dobře :)
    SmileThess

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, to je zajímavý, ty jo. Tak to máš asi dobrý zázemí a to je super! Skvělý je, že se můžeš případně vždy vrátit. I kdyby si se s přítelem pohádala, tak můžeš jít k mamce poplakat na rameno :D.

      A moc moc ti děkuju❤

      Vymazat
  18. Každý nový byt je ze začátku chvíli úplně skvělý (tak první týden) pak se nastěhuješ a je nějaký čas pěkně děsivý, než si na to nové bydlení člověk zvykne. Stěhovala jsem se několikrát, nakonec jsem vždy byla ráda, ale vždy to bolelo. A odkud jsi se přistěhovala? Tak přeji ať se brzo zabydlíš a ať se ti tam líbí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nakonec je to furt super, haha :D. Já jsem šla fakt z hrůzy do krásy, tak to mi hodně pomáhá :D.

      Hele, já se odstěhovala asi o 5 km dál :DD. Takže nikam daleko.

      A moc ti děkuju, už si trochu začínám nakupovat pěkný dekorace, to je super pocit :)

      Vymazat
  19. Já jsem se už v životě stěhovala 7x a to hlavně během posledních pár let. Někdy to bylo s menším strachem, někdy jsem měla spíše pocity, jaké popisuješ ty. Sama se změn také bojím a jsou pro mě vždy náročné, ale nakonec mě to vždy neskutečně posune.
    Teď jsem na jednom místě už dva a půl roku a začínám přemýšlet, jestli bych zas neměla něco změnit, tak uvidíme kam mě osud zavane :)

    OdpovědětVymazat
  20. Jo a jinak přeju krásné bydlení a užívání se dekorování, kord ještě teď před Vánoci!

    OdpovědětVymazat
  21. Hah, tyhle články mě moc baví a neubránila jsem se úsměvu, jak jsem četla to s tím sporákem nebo s "dveřmi do Narnie" :D. Patřím taky mezi lidi, co nemají rádi změny, takže chápu to rozčarování. A stejně věř, že to tam budeš mít moc fajn, zvyk je železná košile. Přeju pěkné zabydlování :).

    https://myslenkova-realita.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  22. Změna je život. My se nedávno také přistěhovali do nového. A teď postupně zařizujeme i když na to není nejvhodnější doba. Zatím spíme na nafukovačce a je to děs. No dneska už si člověk musí všechno objednat vše na internetu. Doba je špatná. Skříně už máme objednané odtud. Ale i tak jsem z toho špatná, že prostě si ty věci nemůžeme na živo prohlédnout.

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý komentář♥. Moc si jich vážím💪. Na každý se snažím odpovídat🌸.