Nový rok, nová já? Nebo si všichni jen něco nalháváme? | ÚVAHA
19.1.23Každý rok mají lidé tendence si vymýšlet různá předsevzetí. Méně utrácet, více vydělávat, cvičit, zhubnout, přestat pít, jet na dovču, ... Jsou toho miliony, ale zároveň se často tyhle předsevzetí točí dokola, což je docela zajímavý. Jsme sice každý jiný, ale nakonec všichni chceme to stejné - mít peníze, být zdravý, dobře vypadat a mít okolo sebe super lidi. A samozřejmě to dává smysl. Kdo by nechtěl prosperovat?
Mě osobně předsevzetí moc netankují, psala jsem o tom už zde Několik důvodu, proč si nedělám předsevzetí a proč je plánování lepší✨. Nemyslím si, že jsou cíle špatné, ale nesmí to být generické věci, kterých je vlastně těžké dosáhnout, když nevíte, co přesně je ten cíl. Nejlepší je mít opravdu promyšlený výsledek. Ale o tom více v článku, to dnes nechci rozebírat.
Já jsem se chtěla pobavit na osobnější téma. Snad poprvé jsem si vytvořila vision board. A to jen tak, prostě pro radost z toho tvoření. A taky mě zajímalo, co mám hlavě a co bych přibližně tak chtěla v životě změnit nebo zlepšit. Inspiraci jsem vzala u mé milované Amber Scholl - její instagram a youtube.
Jak vidíte, mám tam takovou směsku materiálních věcí jako jsou peníze (víc šetřit, ačkoliv Lounge by Zalando mě vždy zláká, a víc vydělávat), tak i plány (pravidelně natáčet na YT) nebo citáty, což se váže hlavně k tomu, že chci konečně chodit na terapie a probrat tam mé problémky a tím je nakopat do zadku.
A samozřejmě sem nevynechala ani pohyb jako je silové cvičení a pole dancing. Ten bych chtěla konečně začít dělat, protože to je takový cool spojení vášně, akrobacie a cvičení. No a svalnatou typku vysvětlovat nemusím, chci nabrat svaly. O zhubnutí jako takové mi moc nejde, to s pravidelným cvičením tak nějak souvisí. Mám zájem o vyrýsování, bejt hubená fakt není můj sen. A takovou perličkou je to, že se chci naučit stříhat videa a nejlépe moct své vědomosti proměnit v peníze, čímž myslím to, že bych někomu stříhala videa. To by bylo moc fajn.
A pro mě celkem netradiční, protože nejsem cestovatel, hrozně bych s kamarádkou chtěla do Itálie. Chceme totiž vidět tradiční architekturu a hlavně ty jejich perfektní sochy, které jsou vysekané tak do hladka, že máte pocit, že je to opravdu reálná kůže.
Každopádně ani tyhle věci mě nepřinutily napsat tenhle článek. Byly to spíš události minulého roku, kdy mě jedna blízká osoba podělala. Ačkoliv jsem ji měla za kamarádku, naše propojení zmizelo. A přesto, že mě to často mrzí, protože byla zábavná a díky ní jsem mohla bejt ve víru dění, nejsem ochotná tolerovat lhaní. Dobře, lžeš ostatním, ale ne mně. Není důvod mi lhát a vytvářet na mě léčky a triky. Bylo to extrémní zklamání a znechucení. Cítila jsem se jak kus špinavého hadru. A to asi u kamarádu nechcete, že?
Pochopila jsem z toho, že není radno nevěnovat pozornost varovným signálům. Já tušila, že vše není ok, ale dokud se tyhle kraviny neaplikovaly na mě, tak mi to vlastně tolik nevadilo, protože každý není dokonalý. Ale někteří lidé prostě nemají absolutně žádnou hranici. Morální zásady jsou jim na míle vzdálené. Jenže mně ne. Taky zažívám fuckupy, ale snažím se, abych nezraňovala ty, co mám ráda. Z toho se cítím fakt špatně. Já chci žít tak, abych na sebe pyšná. Abych se za sebe nestyděla.
Nechci mít potřebu své chování popisovat jinak, protože vím, že bych jinak byla za blbečka. Chci být upřímná a hodná.
A to je to, co potřebuji. Chci se umět víc bránit. Stát si za sebou. Vážit si svých emocí, vlastností a času. Nechci být nešťastná. Chci být spíš většinu času v klidu a nebo šťastná a spokojená. Bohužel mi do vínku nebylo dáno mít v pohodě rodinu a to mě extrémně ovlivňuje. Někdy totiž jako obranu z celoživotního stresu a frustrace volím nic necítit. Chvilku jsem schopná mít radost, ale dlouho to nevydrží. Přijde mi, že je v mé hlavě všechno šedý. Nijaký. Donutím se něco cítit, ale bohužel to rychle vyprchává. A to mě nebaví. Jsem z podstaty veselý člověk. Nechci bejt z většiny negativní, naštvaná, smutná, ... a už vůbec ne nijaká. Myslím, že se to navíc hodně blíží depresím a to mě děsí. Proto se chci tenhle rok dokopat na terapie, abych to stihla podchytit.
Je trochu divný, že to sem píšu, ale taková je realita. Nejsou to jen dovolený, kabelky, a spokojený rodiny. Bohužel jsou tady i lidé, kteří prostě měli trochu náročnější podmínky (no, zní to dost retardovaně, ubrečeně a pasivně agresivně, když to čtu s odstupem pár dní, ale vy určitě víte, jak to myslím). Je to těžký, nebudu vám lhát. Hodně záleží na tom, jaké si vyberete kamarády, protože bez nich nemáte skoro nikoho jiného. Buď jsou všichni mrtví (prarodiče) nebo nepoužitelní.
Hodně často jste sami. Což je chvilkama v pohodě, nevadí mi to, ale někdy si přijdete vlastně jak za sklem. Za oknem, kde na vás prší, je šedo a vy koukáte na ostatní a vidíte, že tam mají teplo, veselo, sucho a možnost se vnořit do objetí a oddechnout si. (Samozřejmě vím, že to někteří jen hrají, aby si nemuseli přiznat realitu, ale na mysli mám ty reálně spokojené.)
Vždy to může být horší. Ostatní mají také problémy. I to jsem si vyslechla. Ale to jsou prázdné věty. To vám nijak nepomůže. Nelze si z nich vytáhnout pochopení, radu ani nic pozitivního. Navíc nevím, jak člověku pomůže myšlenka na neštěstí těch ostatních. Dobře, u drobností, když chcete bejt trochu sarkastičtí, tak asi v pohodě, ale nemějte to jako automatickou odpověď pro každého.
No, jsem ráda, že je to úvaha, takže se nemusím úplně držet jednoho tématu. Je toho hodně, ale blbě jsem spala, takže to asi ukončím a rozloučím se.
Článek asi neměl žádný cíl. Ale dejte vědět, jestli souhlasíte, jak to máte vy a co se honí v hlavě vám. Ráda si to přečtu a zareaguji.
Doufám, že nás všechny čeká klid a pohoda. A když ne, tak to zvládneme s grácii a minimálními škodami. Dejte mi vědět, jaké plány máte vy!
🔊Podcast🎶
17 komentářů
Určitě bych řekla, že je v tom hodně takový ten tlak okolí, že všichni něco drží, tak bych měla taky. A na začátku je to dokonce motivující, pokud tomu ale vyloženě nevěříme tak si myslím, že nejsme schopni to dotáhnout do cíle
OdpovědětVymazatJojo, taky si myslím, že je nejdůležitější, jestli to člověk opravdu chce, ne že to dělají všichni okolo. A někdy, i když to člověk hrozně chce, tak stejně ta motivace kolísá, a myslím, že to je naprosto ok :). Život je prostě občas rychlejší.
VymazatTaky si nedávám předsevzetí, ale vision board mi přijde super. Možná si ji taky vytvořím :)
OdpovědětVymazatCo se týče tvého pocitu šedi v hlavě, je dobře, že to chceš začít řešit! Sama vím, jak hluboko jde díky hlavě padnout. Tak se drž, budu tě dál sledovat tu na blogu i na instáči!
Ahoj, Teri. Jo, je to takový pěkný vizuál :). A moc díky. Je to tak, člověk se musí trochu pozorovat, aby to náhodou nedopadlo blbě. Ale já věřím, že to bude lepší, jen to chce trochu práce :).
VymazatAhoj zlato, posílám jedno velký obejmutí plný bezpečí. Rodinu si člověk nevybírá a naprosto chápu, jak se cítíš. Já letos poprvé poletím na velkou "dospěláckou" dovolenou, sice jen na prodloužený víkend, ale znamená to pro mě hrozně moc. Tenhle rok mám v plánu žít přítomností, z minulosti mám deprese s a z budoucnosti zase úzkosti. Plánuju jen nezbytné, ne že bych neměla cíle nebo události předem, ale snažím se v tom moc neutápět. Chci se s přítelem pustit do rekonstrukce, i když to bude náročné, protože chci konečně mít svůj domov a pocit, že mám něco kam patřím, nějaký kousek svého světa. Jinak jsem zatím jako z písničky No Roots :-D Držím ti se vším palce a ráda uvidím nějaké články o tom, jak se ti daří.
OdpovědětVymazatAhoj, Sabi 😫❤️. Ty jsi zlatá. Moc moc díky. A jo, žít přítomností je hodně důležitý, jedou mi jedna terapeutka, co nebyla má terapeutka, jen jsme se bavily, že přítomností žít absolutně neumím, že jsem hodně vtažená do minulosti. A to je problém, protože si spoustu věcí neumím užít... A jooo, to bude super, doufám, že se vám rekonstrukce postupně povede a budete spokojení ❤️. To bude pecka!
VymazatA moc díky ještě jednou, Sabi 💖. Já se reálně nerada pouštím do těchto témat, protože se bojím, kdo si to přečte, a ani jsem na článek neupozorňovala na instagramu 😅. Ale reálně, někdy to může někomu pomoct se zamyslet nebo necítit se sám!
Já si předsevzetí nedávám, jen takové cíle, které bych chtěla splnit :)
OdpovědětVymazatTo je asi nejlepší :)
VymazatPředsevzetí si také nedávám, ale vision board si tvořím každý rok a velmi mi to pomáhá. :) Když vidím ty své vize, pak se i lépe naplňují a funguje to na mě. :) Moc ti držím palce! :)
OdpovědětVymazatJasný, já to chápu, vizualizace je prostě velmi důležitá :)! A moc díky, Pavli😍.
VymazatJsem tu pro tebe tak stejně, když ty tu jsi pro mě! Vision board je skvělá věc a Amber Scholl je tím důkazem. Tyto její videa si vždy pouštím ale noc aktivně ji nesleduji :D Ale její osobnost je skvělá.
OdpovědětVymazatABOUT MAI LIFE
Ty jsi zlatíčko 😘. Musím ti poděkovat na IG. A jo, Amber je toho brutálně důkazem, haha. Ta to vzala totálně doslova :D. Já ji naprosto milujuuuu. A jo, její osobnost je skvělá. Ona je taková jako občas upištěná, ale to je tím, jak je z věcí nadšená a to je mi hrozně sympatický 😍.
VymazatAhoj, přeji at se ti daří, at se podaří, co sama budeš chtít a považovat za důležité. Pocit šedi je dost často i realita všedních dní, protože nic není růžové, ani černo černé. Vybalancovat pohodu, duševní vyrovnanost a klid je třeba to, po čem prahnu já. Vím, že hned by se mi lépe žilo,min. sama se sebou, ale to je vše vývoj a běh na dlouhou trať. JInak bych moc ráda uběhla maraton, do koncertu DM. ♥♥ což je nereálné, vím, ale přát si to mohu. Rozhodně bych se o to neměla příliš pokoušet, nebo si ublížím víc,než naposledy, kdy to byly jen natržené úpony. Tot má HPO.
OdpovědětVymazatMoc díky :)! A jo, je to opravdu běh! Uběhnout maraton je náhodou fakt super! To je teda pořádný cíl. Tak ti držím palce, abys to dala 😊. Pocit po uběhnutí musí být dost opojný😄. Ale jestli to nestihneš nevadí, můžeš někdy po tom. Žádný problém. A snad nebudeš mít nic! Utržený úpony asi zas taková legrace nejsou 😅
VymazatDržím palce, aby se ti podařilo dosáhnout všeho z tvojí vision board. Kterou si já teda netvořím, protože mi to přijde jako ztráta času. :D Pro mě je důležitější si ty cíle někde napsat, pamatovat na ně a dělat tak nějak to, co je v mých silách se jim alespoň přiblížit. Samozřejmě, že chci zhubnout, jet na dovolenou a víc vydělávat. :D Jako všichni, že jo. Ale to chci každý rok a zatím jsem nikdy nedospěla do fáze, kdy bych byla spokojená, což asi vypovídá dost o takových to cílech. Místo toho se chci souustředit na konkrétnější kroky jako začít zase chodit do fitka, začít znovu s bulharštinou a hledat a zkoušet nové pracovní příležitosti. Pro mě je kolikrát cílem cesta, protože mi to tak dává větší smysl. :)
OdpovědětVymazatMyslím si, že nový rok může přinést novou motivaci, někomu vydrží a někomu bohužel ne. Nicméně přervaná fitka a přehnané nároky a cíle, které si někteří dávají mě vždy udivují. Myslím si, že jakékoliv jiné období než začátek roku je mnohem vhodnější pro nějaký nový start či budování návyků atd.
OdpovědětVymazatNevím, jak to vnímáš ty, ale mně osobně připadá, že člověk se nejvíce ubírá do svých myšlenek buď, když se něco kritického stane (trápí ho zdraví jeho, nebo někoho blízkého, nebo přijde nečekaná a špatná událost) a také hlavně v zimě, kdy se většině lidí nic nechce, slunce je málo, brzo tma a člověk se zahledí do svých problémů a do toho, co není úplně v pohodě... Alespoň já to tak mám.
OdpovědětVymazatAby jsi nebyla v tom sama, mně momentálně sžírá pocit toho, že se léto blíží, řeším práci a i když mám v práci volnou chvíli, můj mozek nedokáže přestat myslet na to, co mě čeká a to ani o víkendu, nedokážu vypnout a vnímám, že bych potřebovala zastavit, potřebovala bych v pátek vypadnou někam do zahraničí, vstát si kdy chci, dát si snídani, jít se projít po památkách, ale klidným tempem, brouzdat uličkami a na nic nemyslet a hlavně ne na práci a to, co mě všechno čeká další měsíce, protože toho bude i po akcích (kde se spojí radost a práce v jedno) dost náročné...
Somethingbykate
Děkuju za každý komentář♥. Moc si jich vážím💪. Na každý se snažím odpovídat🌸.