"No, vlastně nad tím přemýšlím docela dlouho. Líbí se mi. Proč?"

"Já bych na něj chtěla jít, chci se odpoledne objednat."

"Mám jít s tebou?"

A takhle to přesně bylo. Žádný přemýšlení a promýšlení. Prostě se mě jedno ráno zeptala kamarádka a já se rozhodla, že půjdu.

Možná mi pomohlo, že jsem poslední měsíce procházela změnama a ještě budu muset. Stalo se dost špatnýho, dobrýho, prostě bordel. A jak řikam, bordel ještě bude, protože potřebuju projít změnou, aby mi bylo líp. A aby ostatní neměli chuť mi to moje dobrý brát a to zlý připomínat.

To zní dost negativně, ale není. Fakt, slibuju 😁. Bez stínu bychom neznali světlo. 

Chtěla bych říct, že v tomhle článku budu zmiňovat krev (která ale nebyla), bolest, omdlení a jehly. Není to nic šíleného, ale radši to píšu předem.

Už několik let jsem si řikala, že se mi tenhle piercing opravdu hodně líbí. V obličeji max. septum, ale protože trpím na chronickou rýmu, nikdy bych si ho nedala.

Určitě se tu najde někdo, kdo si bude řikat, proč o tom píšu, že je to intimní záležitost... Já jsem otevřený člověk a můj blog má inpirovat, radit a dávat tipy. Není to blog jen o knihách, kafi a cestování (o kafi a cestování není vlastně vůbec 😀). Ráda bych předala i něco jiného, protože o tom podle mě blogování je. Já se za tyhle piercingy nestydím, protože proč? Mám prsa, nechala jsem si je propíchnout. Tečka. 

Kam jsem se objednala

Když mi kamarádka řekla, že chce do Hellu a jde až v půlce února, lekla jsem se a šla hledat jiné místo. Nesnáším čekání a chtěla jsem to mít za sebou. Google mi pomohl pár salonů vyselektovat, až jsem narazila na Black House Tattoo. Měli super hodnocení, negativní moc nedávaly smysl, takže jsem jim napsala e-mail. Odepsali mi, jestli nechci přijít další den ve čtvrtek. Já bych asi klidně i šla, ale kamarádka čas neměla. Tak jsem se s nima domluvila na pondělí a kamarádka se rozhodla, že půjde taky. Několik dní čekání bylo přiměřeně dlouhé a já byla v klidu.

Den D

V pondělí jsem si šla ještě pro nový objektiv Zuiko 25mm f1.8, který mi poradila Domča z Dom by Dom. Máma ten den měla volno a úplně s děsem se na mě při odchodu koukala a já se tak jako usmívala a mávala jak blbeček. Následně mi pod barákem došlo, že si myslela, že jdu už na ten piercing. Když jsem přišla, tak jsem jí objasnila, že až za pár hodin. Pohoda, klídek a hodinu před piercingem se mi začalo dělat blbě. 

Ještě před salónem jsem si vybrala peníze a šly jsme dovnitř. Tak jsme zazvonily, vyplnily papíry a čekaly. Mezitím tam chodil takovej hezkej tatér 😅...

Přišel Vlad a zeptal se, kdo jde první. Protože jsem strašně moc odvážná (lol), šla jsem já. Svlékla jsem si tričko, nechala si něco napatlat na prsa, vybrala si šperk a odešla. Pak nějakou dobu trvalo vydezinfikování ve stroji (asi?) a my si vyslechly poučení o to, jak se o piercing starat. 

Jde se na to

Uuuf, jdu. Prvně jsme řešili, jestli je umístění ok a následně si lehla. Cítila jsem lehký stisk a Vlad řekl, ať se zhluboka nadechnu a vydechnu. Při výdechu došlo k propíchnutí. Bolest tak 7 z 10. Zandání piercingu taky 7 z 10. Nebudu lhát, samotný psaní o procesu je trochu hardcore i pro mě, možná horší jak celej ten zážitek.

Šlo se na druhou stranu. "Achjo, ta druhá strana bude horší" konstatuji. "Ne, to si neříkej" odpovídá Vlad. Ale já to věděla, protože jsem viděla asi milion videí, kde jsem se dozvěděla, že adrenalin po jednom propíchnutí vymizí. Je to prostě jedno z nejbolestivějších míst, takže to je jasný.

Nádech, výdech - "Ty vole!". "Klidně nadávej." reagoval jemně Vlad. Kupodivu to byla jediná moje nadávka za celou dobu. A to já jsem hroznej dlaždič. 

Bolest třeba 9/10. Protažení piercingu také. Nebylo to příjemný. Ale přežila jsem a bolest hodně rychle odešla. Jehlu jsem vůbec neviděla, vlastně jsem nezahlédla vůbec nic. Krev také nebyla.

Strašně zajímavý je, že se od propíchnutí šikanuju (první dny to bylo snad každých 10 minut) myšlenkou, jak mi tělem projíždí jehla. Předtím jsem to vůbec nedělala, až teď. A říkám vám, že nevim, jestli bych snad znova šla, jenom kvůli tomu, jak si to představuju 😁. Ale ta představa je 100% horší než realita. Přemýšlela jsem a zažila jsem asi horší bolest jako třeba při kickboxu, kdy jsem si málem prolomila koleno při kopu nebo když se mi skřípla kůže na ruce pod opěradlo od židle. Navíc to všechno trvalo mnohém déle. Tohle je fakt chvilka. 

Odcházíme

Tak a jdeme pryč. Pálí to. Přechází to z jednoho prsa na druhý. Jako bych měla ze stran rozžhavený jehly. Kamarádku to moc nebolelo, nechala si píchnout jen jedno. Loučíme se a neobjímáme se, protože to fakt nešlo 😀.

Nooo, cesta domu nebyla příjemná. Bolelo/pálilo to fakt hodně. A mě když něco bolí, je mi blbě od žaludku. Ale pohoda

Jsem doma, jdu spát

Bolest se nejlépe zvládá, když odpočíváte. Spánek vás přenese do země, kde nemáte píchlý bradavky a nic vás nebolí 😀. Pomohlo to, doporučuju. Tento přístup se mi vyplatil i při operaci očí.

První čištění piercingu

Kdo by řekl, že se mi udělá blbě u čištění? Musela jsem si servat náplast, která mi vytrhala všechny minichloupky, což bylo brutálně nepříjemný. Nesnáším epilaci, přečtěte si o tom v článku Sebepoškozování jménem EPILACE I KRÁSA - Ztracena v Praze.

Následně jsem si tam spustila kapičku ze spreje na solný bázi a cítila, jak to pálí. Najednou se mi udělaly hvězdičky před očima a začalo mi hučet v uších. Stejný pocit jsem už jednou měla a věděla, že na mě jdou mdloby. Byla jsem nahatá a jen si jako nešikovně vzala a přitiskla k hrudníku župan a šla houpavou chůzi s rukou před sebou najít mámu. Ta usla u televize a já ji nechtěla budit, tak jsem si k ní jen přisedla, položila na ni ruku a zhluboka dýchala. 

Ještě se mi chtělo brutálně zvracet a v hlavě se mi mihla myšlenka, že mám otravu krve 😂. Dobrý, udělalo se mi dobře, ale trvalo to třeba celý 5 minut cca. Na prsa jsem zase nalepila náplast a šla odpočívat. 

Upozornění: Ono to nebylo hrozný, jen se mi zkombinovala ta bolest z tý odtrhutý náplasti a lehký pálení a možná i šok, jak jsem poprvé pořádně viděla ty piercingy. Nemusíte se bát, každý reaguje jinak a myslím, že tohle není obvyklý.

Pak už to bylo v pohodě, kromě alergie 

Ráno jsem se samozřejmě bála, ale k ničemu už nedošlo. Následné dny také ne. Akorát jsem přestala používat náplast, protože se mi objevila alergie a hrozně to štípalo. Měla jsem rudý fleky a věděla, že to takhle nepůjde. Aby se to dobře hojilo, mazala jsem si to krémem Cerave Moisturising Cream. Krásně pleť uklidnil a minimalizoval suchou loupající se kůži.

Místo toho jsem začala nosit hladkou podprsenku bez jakýkoliv krajky. Pak jsem to vyměnila za látkovou podprsenku (viz fotka). Vůbec se pod ní nepotím a nikde mě netlačí. !ALE! nošení podprsenky si domluvte s piercerem, já jsem to udělala kvůli alergii. Nejsem si jistá, jestli je správný, co dělam, ale použila jsem různé náplasti a blbý. Takže jsem se rozhodla pro tuto variantu.

Bradavky mě moc nebolely, spíš byly takový podrážděný. 

Čistím si je minimálně 2x denně - stříknu si na každou stranu piercingu a ještě to očistím vatovou tyčinkou. To se prostě musí používat, v některých videích na to holky kašlou, a to je fakt příšerný. Nevím, jestli mám štěstí (ťuk, ťuk), ale týden po mám vše krásně čisté 🙂. A snažím se to nenamáčet, máme vanu, takže se vodě docela dobře vyhnu. Pokud máte zeshora sprchu, zkuste si ta místa zalepit, ať tam ta voda neteče.

Na co si dávat pozor

• Krajkové podprsenky.
• Hrátky v posteli. NE-SA-HAT.
• Nepravidelné čištění.
• Nepotit se = nemůžete cvičit tak 3 týdny.
• Namáčení se, sauny, bazény.
• S piercingem nepohybujte, ani ho neprotáčejte!
• Zatrhnutí.
• Všichni chtějí vaše prsa vidět. Hlavně kamarádky 😁.
• Budete děsně sexy.

A to je asi vše. Nevím, co víc říct. Jestli vás něco zajímá, zeptejte se v komentářích, ráda na to odpovím. Ale nejsem expert 😁. Mějte krásný den a papa.

Ahoooooj. Jsem tu. Zas po dlouhý době, ale bohužel se mi nějak nechce psát, když je to moje náplň práce. Člověk už je takovej upsanej, že už mu nezbývá energie na blog. 

Každopádně dnes bych chtěla začít minisérii na téma "byt". Sice už jsem se stěhovala před několika měsíci, ale jak byly obchody furt zavřený, tak jsem si pokoj skoro nijak nemohla vyšperkovat. Jako první vám chci ukázat své zdi. Teda. Ony jsou pořád holý, ale zanedlouho přibydou kvalitní plakáty! Jenže nemám kladivo, a navíc jsem extrémně nerozhodná. Hrozná kombinace. Každopádně plakáty mam z Posterstore, který sídlí ve Stockholmu. Prodávají i rámy na obrazy, ale ty jsem si nevzala. Mám totiž své. Ale musím se přiznat, že jsem po nich pokukovala, protože budou dost kvalitní a z pravého dřeva! Ale mají i hliníkové. Výběr byl naprosto příšernej. Ale jen kvůli mně. Strávila jsem nad výběrem snad několik dní.

Dost mi pomohla zeď inspirace s plakáty. Můžete si tam prohlédnout, jak vypadají některé kombinace, což se určitě hodí. Ale největší pomocník byly fotky přímo u plakátů, protože tam najdete další kombinace.

V druhé části (snad ji brzo napíšu) vám ukážu další bomba dekorace. Na Bonami jsem si pořídila nádherný sklenice. Mám dvě a přijdu si s nimi jak zámecká paní. Extrémně nádherné. Tmavě šedá sklenice na víno La Rochère Lyonnais je nejen úžasná na pohled, ale i fotogenická. Jen si počkejte.

Osobně jsem si vybrala několik velikostí. Od A4 přes 30 x 40 cm až po 50 x 70 cm. Kvalita je opravdu vynikající. Já jsem se dost bála, ale naštěstí je vše naprosto OK!

Ceny začínají na 259 Kč. Já mám pro vás dole ale slevový kód na 35 %! Z toho mám velikou radost. Doufám, že ho využijete. Pokud jo, tak mi určitě dejte vědět. Poukaz platí pouze na plakáty (ale ne kolekce umělců).

ZTR35

Vlky miluju. Mám i jednoho velkého na zádech. Naprosto kouzelná zvířata, která mě fascinují. Obraz s ženami je krásná ukázka toho, že jsme každá jiná. Mimochodem ta paní dole uprostřed vypadá jak já! Má stejný vlasy. A projev lásky? Tak ten si neodpustím nikdy! A když jsem viděla mariňáka a jeho dívku, věděla jsem, že budou moji.

Naprosto miluju špagety. A taky zbožňuju upravené lidi, proto mě baví natáčky a narychlo nalíčená rtěnka. Skoro jako já. Dělat x věcí naráz. Další ženy. A všechny v historii něco znamenaly. Některé jsou reálné, jiné ze seriálu nebo filmu. Ale jedno mají společné. Jsou silné, sebevědomé a prostě krásné.

 

 

Zrovna se balím na vodu, musím si umýt vlasy a dojít pro opalovací krém. A u počítače sedím v šatech a snažím se ruce na klávesnici popohnat, co to jde. Paní na obrázku mě asi chápe.

Vždy jsem měla sílu. Mám sice 156 cm, ale nad holkama jsem v síle vynikala. Minulý rok jsem se připletla na sebeobranu (kickbox) a vznikla asi celoživotní láska. Vždy jsem to chtěla dělat, ale není lehký se někam zapsat. Hlavně protože jsem introvert. Ale našla jsem naprosto boží trenéry a jsem extrémně spokojená. Tyhle obrazy to vyjadřují. 

Holka nemusí být slabá, pokud nechce. Nemusí se utápět ve smutku. Musí si jít za svým a být tvrdá, ale zároveň jemná. Neztratit svou ženskou stránku. Nikdy se nikým nenechte utlačovat. Zasloužíte si víc. Víc radosti. Víc lásky. Víc pochopení.

Marilyn miluju. Sexbomba. Krásná ženská. Neměla to lehký. Bohužel se v té době ženská nezávislost moc nenosila. Je mi líto, jak to s ní dopadlo. Proto jsem jí chtěla vzdát hold pomocí obrazů. A myslím, že jsem vybrala naprosto úžasně.

Plakáty s Marilyn mám ve velikosti 50 x 70 cm, jsou obří a to MILUJU!

Podívejte se na film a nadávejte hlavním hrdinům

Starejte se o svou pleť, zkuste novou pečující kosmetiku

Vyviňte fyzickou aktivitu

Abych nebyla zlá, tak tu máme i spánek. To, že máte volno, neznamená chodit spát pozdě. Naopak. Teď je vhodná doba se naučit kvalitně spát. Spánek ovlivňuje váhu, náladu i výkon. Kdo dobře spí, zvládne víc. Tato rovnice je nepodkopatelná. 

A taky si zkuste dát kraťounkého šlofíka, anglicky power nap.

Prohledejte a ukliďte si skříň

• Progresivní svalová relaxace
• Autogenní trénink
  

Naučte se něco nového

Dnes.

Dnes je den, kdy jsem podepsala nájemní smlouvu a zaplatila první nájem a kauci.

Došla jsem do Vodafonu a zařídila si internet.

Musím ještě na plyn a elektřinu.

Realiťák se s jiskrou v oku ptá "Tak co, jste šťastné, máte radost?". Jsem šťastná? Vyděšená? Kombinace? Co když přijde jedna z nás o práci? Co když nebude na jídlo? Co když...

●

Je to divný. Seděla jsem na gauči a máma houkla "Tak už pojď". Nechtělo se mi. Válela jsem se a rozhlížela. Tak tady budu teď bydlet? Sem se budu vracet? Tohle bude na nějakou dobu moje království? Já budu mít vlastní pokojíček? Soukromí? Můžu si sem někoho zvát? Budu mít troubu? Okna nebudou profukovat? Nebudu se stydět něco vyfotit, kde by byl vidět byť jen kousek bytu?

●

Zvláštní pocit. Bydlíte někde 25 let. Máte to tam rádi a na druhou stranu to hrozně nenávidíte. Nevíte, jestli chcete pryč. "Ty jo, o výhled z balkonu nechci přijít. Co když to bez něj nedam?" říkáte si. Ale změna je život. Změny jsou bolest, ale bolest občas očišťuje. Já změny ráda nemám. Bojím se jich. Co když se něco pokazí? Jenže větší bolest mi způsoboval dosavadní způsob života. Člověk to občas nechápe, už si zvykl. Ale je dobrý si zvykat na nespokojenost a bolestivou duši? Chvilku to možná může být dobrá challenge, ale pak přeteče veškerá trpělivost a síla uteče někam daleko. Kam na ni už nedosáhnu.

●

V bytě jsem byla potřetí. Sama. Měla přijít kamarádka na víno. V bytě ani nebyl toaletní papír, proto jsem se vybavila taškou s toaleťákem, jarem, utěrkou, houbičkou a hlavně otvírákem na víno. Bohužel návštěva nevyšla. Ale já se nezlobila a stejně šla. Vzala jsem s sebou i nějaký oblečení, co mi tu smutně všude viselo. Víte, já jsem přestala mít veškerou motivaci tady něco uklízet, když jsem věděla, že stejně odejdu. Nacpala jsem to do tašky. Nasedla do busu. Pak do dalšího. A šla. Po chvilce jsem si všimla, že se potutelně usmívám. Sama sebe jsem překvapila. A před barákem navíc parkuje moje vysněné auto z dětství - Toyota Yaris. Signs, signs everywhere.

●

Vešla jsem tam, nadechla se. Moc hezky to tam voní. Položila tašky na botník. Vydechla. Procházela se. Kontrolovala. Docela funny story. Posledně jsem tam byla s mámou. Je tam hrozně cool trouba, kterou nikdo nezná a ani nemá. Mačkala jsem tam nějaký knoflíky. Následující dva dny jsem se hrozně bála, že jsem to zapla a ten byt vyhoří. V pátek ráno jsem se probudila a hned myslela na to, že jsem to nevypla. Ale dobrý vypla. Vtipnější však bylo to, že ten byt má extrémně zabezpečený dveře. Ten klíč k těm dvěřím je jak do Narnie nebo do supertajného sejfu. Přijdeme s mámou domu a ona "Zamkla jsi?" a tak povídám, že ne. "To si děláš legraci, že jo?" reagovala s polovyděšeným výrazem. Nedělala. Já jsem zvyklá zabouchnout. Ale při poslední návštěvě jsem zamkla asi na 4 západy, tak snad dobrý.

●

Moc se těším. Na ten klid. Pohodu. Na to, že budu používat CBD olej a ašvaganda kapsle jen občas. Ne pořád, protože jinak nemůžu spát a budím se s bolestí žaludku. 

●

Nejvíc se ale těším na to, že si sem budu pořád někoho zvát. Konečně budu mít možnost! Starat se o návštěvu a zahrnout ji jídlem, pitím, pohodou, kafem, čajem, dekama, popcornem. A nebo taky s někým pracovat. A natáčet podcast Ještě jednu, prosím.

●

Nevím, jestli tahle úvaha nezní trochu depresivně. Neměla by. Nechci, aby tak zněla. Jenže někdy tyhle cesty do hlouby duše zní trochu "temně". Aspoň u mě. Každopádně děkuji každému, kdo dočetl až sem. Jsem vám vděčná. Děkuji. A vy se můžete těšit na spoustu fotek a případně i videí, protože bych moc ráda začala natáčet. Znova 😎. Možná mě tentokrát nebude jeden týpek kyberšikanovat 😂. 

●

Je 11.10., o 12 dní později od podepsání smlouvy. Ještě tu nemám vše. Trochu se tu schovávám. A je to fajn. Chodím hambatě po bytu, vařím, uklízím. Stýská se mi po kocourovi, těším se až ho máma přiveze. Včera jsem si dělala zeleninovou polévku a byla moc dobrá. K večeři jsem měla těstoviny a kuřecí maso. Věřím, že vás to zajímá 😁. Večer pozoruju cizí okna. Koukám, co kdo dělá. Nemám závěsy, takže vidí i oni ke mně. Moc mi to nevadí. Ale samozřejmě se nějaké musí pořídit. Life is good. It's a beautiful day to be alive jak by řekla Whitney Simmons. 

●

Začíná nová životní kapitola and I am here for it!

Předem děkuji za každý komentář. Ráda bych, abyste se pochlubili s tím, jaké jste po odstěhování měli pocity? Co vás trápilo? Měli jste pochybnosti? A dopadlo všechno nakonec dobře? Bydlíte pořád na stejném místě?

Můj Instagram 🌹

Napadla mě třeba kavárna....